Jedni Velikonoce rádi mají, jiní je sabotují a dalším jsou úplně lhostejné. Co ale o Velikonocích víme?
Podíváme-li se na tento svátek z historického hlediska, byly Velikonoce původně svátky jara. Před cca 3500 lety dali tomuto kananejskému svátku nový význam Židé svým svátkem Paschy (vyvedení a osvobození židovského národa z egyptského otroctví). A posléze před 2000 lety pak dostaly další význam, protože souvisí i s Kristovou smrtí a jeho zmrtvýchvstáním.
Židovský Pesach (uchráněni, ušetřeni) – Na znamení poděkování za Boží ochranu obětovala izraelská rodina beránka a jeho krví potřeli rám dveří svého domu. Byli uchráněni před zkázou, která kolem nich přešla bez povšimnutí.
Křesťanské Velikonoce se staly symbolem Ježíšovy velikonoční oběti pro záchranu ostatních křesťanů. On, nevinný, bere na sebe hřích, utrpení, nemoci, bolest a smrt. Tím že byl vzkříšen, otevřel novou cestu – přechod ze světa zotročení, bolesti a smrti do světa Božího.
Svatý týden (Pašijový týden) v tomto týdnu si křesťané připomínají Jidášovu zradu, odsouzení Ježíše a jeho cestu s křížem až na vrch Golgota, kde byl ukřižován.
Květná neděle (Květnice, Beránková neděle, Palmová neděle) – tento den se slaví památka vjezdu Ježíše Krista do Jeruzaléma, kde ho lidé vítali čerstvými ratolestmi z palem a házeli je na cestu. U nás palmy nahradily např. kočičky, které se zdobí mašličkami, lískové, jasanové nebo březové větvičky. Kočičky měly přinést štěstí a ochraňovat před černou magií, proto se rozdrcené dávaly do vody, kterou pili nemocní lidé a dobytek.
Proutek posvěcených kočiček se dával v domě za trám, měl dům ochránit např. před bleskem. Hospodáři je zapichovali do rohu pole a tím si chtěli zajistit dobrou úrodu.
Zde patří i Slavnost Růženek – dívky si ozdobily hlavy kočičkami a volily mezi sebou tu nejkrásnější.
Tento den by se nemělo nic péct, aby se na stromech nezapekl i květ. Lidé si oblékali nové šaty, aby v nich také vykvetli. Obydlí se vymetalo zelenými ratolestmi, kterými se vymetaly neřesti.
Modré pondělí (Žluté pondělí) – v tento den začínaly dětem prázdniny
Šedivé úterý – v tento den se uklízelo a vymetaly se pavučiny
Škaredá středa(Sazometná středa, Černá středa, Smutná středa); v tento den zradil Jidáš Ježíše a prodal ho za 30 stříbrných. Nikdo by se v tento den neměl mračit, protože se pak bude mračit všechny středy v roce. Tento den se drhlo celé stavení, drhly s podlahy a leštilo se nádobí. Současně se tehdy vymetaly i saze z komína.
Zelený čtvrtek – je to den odpuštění, kajícníci jsou přijímáni zpět mezi věřící a název je zřejmě odvozen od zeleného roucha, které se v tento den používalo. Původně se ale tento den jmenoval Lkavý čtvrtek, protože měl být ukřižován Ježíš.
V tento den chodila po domech i bába zaříkávačka a její zaříkávání mělo lidi ochránit před parazity, za což dostávala odměnu. Ve čtvrtek by se lidé neměli hádat, aby se jim pak hádky vyhýbaly. Rosa v tento den má léčivou schopnost a proto se s ní lidé omývali.
Před východem slunce se pekly Jidáše s medem, které lidi celý rok chránily před uštknutím hadů a žihadlem vos. Kousky tohoto pečiva se vhazovaly do studny, aby byla voda vždy čerstvá a dávaly se dobytku, aby byl zdravý.
Pak se v domě zametlo a smetí se odneslo na rozcestí, aby se v domě nedržely blechy. Celý den se jedla zelená strava (zelí, česnečka se špenátem, polévka plná zeleniny, nádivky s kopřivami atd.).
Naposledy zazněly zvony a varhany a pak „odletěly zvony do Říma“, aby se znovu rozezněly až na Bílou sobotu. Místo zvonů se pak používaly dřevěné klapačky (hrkačky). Při každém klekání procházely děti vsí a odříkávaly říkačku o Jidášovi, hrkaly na klapačky a v domech dostávaly drobné sladkosti. Někde končí jejich pouť na hřbitově, kde do podstavce kříže nastrkají různá přáníčka, která by se jim měla splnit.
Velký pátek – byl připomínkou Ježíšovy smrti a proto to byl den smutku a rozjímání. Ještě před svítáním dům i stáje vykropili svěcenou vodou. Lidé se umyli v potoce, kterému se říkala Jordánka, což je mělo ochránit před nemocemi, a měla jim vracet svěžest a krásu. Proto v ní omývali i zvířata.
Předly se pašijové nitě, kterými bylo potřeba udělat alespoň pár stehů, které celou rodinu chránily před zlými duchy. Košile ušita těmito nitěmi chránila proti bleskům.
V tento den bychom si neměli nic půjčovat, protože tyto věci by mohly být očarovány ani prát prádlo, protože v tento den se voda považovala za Kristovu krev. Nesmělo se ani orat a kopat do země.
Držel se přísný půst, kdy se nevařilo ani se nejedlo žádné maso. Jedly se sladká jídla anebo zelňačka.
V tento den se rovněž otvírá hora Blaník a různé poklady a jejich místu vám naznačí zářící světlo.
Bílá sobota – den vzkříšení. V tento den neprobíhají ani mše ani jiné svátosti, mimo pomazání nemocných. Dům se musel vymést novým koštětem. Z ohořelého dřeva se udělal kříž, který se odnesl na pole pro lepší úrodu.
Doma lidé uklízeli, bílili, pekly se mazance, a beránci, pletly se pomlázky a zdobily se vajíčka.
Skončením soboty končí i čtyřicetidenní půst.
Zmrtvýchvstání Páně – je to noc mezi sobotou a neděli. Velikonoční vigilie začíná mimo kostel, zapálí se velikonoční oheň, který je posvěcen, a od něj se zapálí velká svíce (paškál) a od něj si ostatní zapalují svíčky. Pak se všichni přesunou do kostela. Bohoslužba končí slavením eucharistie (svaté přijímání, synaxis, Večeře Páně, svátost oltářní, lámání chleba, … )
Boží hod velikonoční (neděle) – Lidé přinášeli do kostela k posvěcení velikonoční pokrmy, aby jimi pak mohli pohostit své hosty. Hospodář při obědě rozdělil vajíčko mezi všechny členy rodiny, aby vždy našli cestu domů.
Velikonoční pondělí (Červené pondělí, koleda, pomlázka, mrskut,…) – chlapci chodili s pomlázkami, které si vyrobili z čerstvých vrbových proutků a šlehali děvčata, aby si uchovaly veselost, čilost, zdraví a plodnost. Krajově se k tomu přidávalo polévání vodou. Za to je děvčata obdarovávala malovanými vajíčky a na pomlásku vázaly mašle. Zelená mašle znamená, že se hoch dívce líbí.
Večer pak následovala tancovačka v místní hospodě.
Velikonoční úterý děvčata oplácela šlehání chlapcům a v některých oblastech se to dělo hned v pondělní odpoledne.
Tímto dnem nastává velikonoční období. Velikonoční neděle se slaví první neděli po prvním jarním úplňku, který následuje po 21. březnu (včetně).
A jaké jsou velikonoční zvyky ve světě?
- V Anglii a Americese často pořádají dětské slavnosti a večírky kterých se mnohdy účastní celá městečka.
- V Polsku si nosí lidé do kostela vajíčka, chléb a klobásky, aby jim bylo požehnáno. Polévá se vodou a mrská vrbovou větvičkou.
- V Řecku či v Rakousku se koulejí vajíčka. Vyhrává ten, kdo vajíčko dokutálí nejdál, nebo získá nejvíce vajíček soupeře.
- V Řecku se koná vajíčková bitva, která spočívá v rozbití vajíčka o svého protivníka.
- Rusové si také vajíčka nechají v kostele požehnat a pak je jedí při slavnostním velikonočním obědě. Tradiční barvou při dekorování Velikonočních vajíček je v Rusku červená – symbol Kristovy krve a na rozbíjení skořápek se používají hřebíky – symbol Kristova ukřižování.
- V Německu dělají děti v neděli slaměná hnízda, která rodiče poschovávají v domě nebo venku. V noci je pan navštíví velikonoční zajíček, který do nich „snese“ vajíčka, která ráno děti hledají. Zdobí se stromy vajíčky a jinými velikonočními dekoracemi, pořádají se průvody a slavnosti. Neobvyklou tradicí je i Velikonoční oheň z Vánočních stromků. Oheň oznamuje příchod jara.
- V Mexiku nedělní večer vyjdou lidé do ulic, zapalují obrázky nebo sošky zobrazující Jidáše. Vajíčka dávají i chlapci dívkám.
- Ve Francii se jako u nás se traduje, že zvony odletěly do Říma. Rozdíl je v tom, že když se vrátí, tak přinesou pro děti sladkosti, které jim padají na zem. Děti vyrážejí do zahrad a popadané sladkosti sbírají. Další tradicí je válení vajíček ze svahu. Ty, které se nerozbijí, symbolizují kameny odvalené z Kristovy hrobky.
- V anglosaských zemích hledají děti po domě nebo zahradě vajíčka, která tam ukryl zajíček.
- V Norsku se slaví velikonoce velmi intenzivně. Pomlázka, malování vajíček, lyžování a velkou tradicí je i řešení detektivních příběhů. Televize vysílají detektivní příběhy, noviny a webové servery jsou plné různých detektivních příběhů, do kterých se snaží zapojit širokou veřejnost.
- V Bulharsku se barví vajíčka na červeno a peče se Velikonoční chléb, který před Velikonocemi posílají křesťané svým tureckým přátelům a příbuzným na znamení úcty. Doručovatel je odměněn drobnou mincí. Dalším zvykem je vzájemné ťukání vařených vajíček jedno o druhé. Komu vajíčko nepraskne, ten bude mít šťastný rok.
- V Itálii kněz velikonočním vajíčkům požehná a hospodyně je umístí doprostřed stolu mezi nádoby s jídlem. Tradičním velikonočním jídlem je pečené jehně.
- Na Velký pátek se v Irsku nesmějí zabíjet zvířata, rybařit, pálit nebo opracovávat dřevo. Nikdo se nesmí stěhovat ani se pouštět do nějaké významné práce. Vejce, která jsou v tento den snesena, se označí křížem a každý by měl alespoň jedno takové vejce o Velikonocích sníst. V neděli lidé tančí a soutěží o Velikonoční koláč, tradicí je i koulení vajíček z kopce.
