Mosuové a matriarchát

.

MosuoKdysi byl matriarchát celkem běžné uspořádání společností a časem jej nahradil patriarchát. Na zemi jsou ale ještě místa, kde matriarchát stále přežívá. Jedním z takových míst je malá oblast v Himalájích, kde žije etnická skupina – Mosuové. O této oblasti se hovoří jako o království žen.

Ženy jsou zde velmi sebevědomé a hlavní slovo v rodině má matka, která se stejně jako

ostatní starší členové, těší velkému respektu celé své rodiny. V rodinném sídle bydlí několik generací pohromadě, a mají zde každý svou místnost.

 

Dívky dostávají svůj vlastní pokoj ve třinácti letech, a mohou si tam pak zvát své partnery. Otěhotní-li, neproběhne nic jako svatba, neojde ani do domu svého partnera, ale zůstává v domě své matky. Otec jejího dítěte také zůstává ve své rodině. O narozené dítě se stará jen matka dítěte společně s ostatními členy své rodiny a vytvářejí rodinné klany po ženské linii, kde se dědí nejen veškerý majetek, ale také jméno matky.

 

MosuoO tom, kdo zda bude mít muž dítě on sám nerozhoduje. Záleží jen na jeho partnerce. Děti sice většinou vědí, kdo je jejich otec, ale není to pro ně až tak podstatné. Jako svou rodinu vnímají tu, do které se rodili, čili dům své matky.

 

Muži nikdy nevaří. Jedinou výjimkou je pohřební hostina, která se připravuje nejen pro rodinu, ale i další hosty. V tento den pošle každá z rodin alespoň jednoho muže, aby pomohli s přípravami.

Muži na tom tedy nejsou zase až tak zle, jak to vypadá, protože pracují obvykle jen velmi málo. Veškerá starost o dům a farmu je více méně jen na ženách. Jejich partneři jim mohou, ale také nemusejí pomáhat. Takže je otázkou, zda si takové uspořádání záměrně nezařídili přímo muži.

 

Protože se vše dědí v ženské linii a do rodin nevstupuje žádný cizí element, nedochází v rodině ke sporům, které by měly ekonomický podtext ani ke třenicím s nově příchozím zetěm či snachou, kteří by mohli mít jiné rodinné zvyklosti a nároky.

Zemře-li „matka rodu“, stává se její nástupkyní nejstarší nebo nejschopnější z dalších žen, a ta pak rozhoduje o veškerém dalším dění.

 

Partneři se scházejí většinou až večer po práci a ráno se muži zase vracejí do domu svých matek. Vztah jim většinou funguje proto, že je založen jen na citech. Díky uspořádání rodin nemůže mít ekonomický podtext. Zaskřípou-li jejich city, nic se neděje, najdou si partnera jiného. Kolik měl kdo partnerů většinou nikdo neřeší a je to takové rodinné tabu.  Chce-li žena vztah ukončit, nepustí svého partnera k sobě a nebo ho přímo pošle pryč. Tím vše končí a jeden vůči druhému nemá žádné závazky.

Kdysi mívali Mosuové více tzv. souběžných vztahů, ale dnes už většinou mívají jen jeden. Vztah může trvat jednu noc, nebo celý život, nejde tedy o promiskuitu v pravém slova smyslu. A když se nad tím zamyslíte, tak se to moc od naši kultury neliší.

 

MosuoJeště v minulém století byli Mosuové vedoucí vládní skupinou, kde politickou moc drželi v rukou muži. Neboli Ve společnosti vládli muži a doma ženy. Za kulturní revoluce, čili za vlády Mao Ce-tunga byli zatlačeni do ústraní. Jejich zvyky byly postaveny mimo zákon. Muži dle nich díky nočním výletům zanedbávali práci ve dne. Ženy musely udávat jména otců svých dětí a byly nuceny do manželství.

Nynější vláda je ale bere spíše jako nějakou atrakci, přestože nejsou oficiálně uznaným čínským etnikem, je k jejich tradicím benevolentnější a nemusejí např. dodržovat omezený počet dětí.

Třicet let represí však zanechaly na Mosuech následky. V této oblasti navíc panuje čilý turistický ruch, někteří mladí muži odcházejí od svých matek a stěhují se do jiných provincií. Rovněž některé dívky sní o vztahu s mužem, kterého si jednou vezmou a budou sním bydlet společně v jednom domě.

Sdílet

.Komentáře - Facebook

TOPlist
SEO Rozcestník