Naše kultura byla vždy protknuta myšlenkou, že lidé jsou sobecké bytosti. Tento cynický obraz lidstva byl propagován i v mnoha filmech a románech, historických knihách a byl zmiňován i ve vědeckém výzkumu. Během posledních 20 let se stalo něco mimořádného. Vědci z celého světa přešli k nadějnějšímu pohledu na lidstvo. Tento vývoj je však teprve v plenkách a vědci, kteří se tím zabývají, o sobě často ani nevědí.

V bestselleru Williama Goldinga z roku 1951 byl popsán příběh (Lord of the Flies), kde někde v Pacifiku ztroskotalo letadlo a přežilo jen pár britských školáků.

Míváte někdy věštecké sny a nevíte o tom? Pakliže to, co se mi dnes v noci zdálo věštecký sen byl, pak přišel tzv. „S křížkem po funuse“.

Už dávnovím, že symbolika snů není jen náhodnou změtí událostí, kterou si mozek v noci vyplodí a splácá je do jednoho nesmyslného snu. Mozek není jen beztvará hmota. Je to houba, která začíná vše nasávat hned jakmile se začne vyvíjet. Je to houba, která do sebe vstřebává nejen lásku a nespravedlnost, se kterou se setkává, ale i nevyřčená slova drobné náznaky, které k ní přicházejí z okolního světa.  

Ve starověké říši, někdy před 4 – 7 tisíci lety před n.l. postavili stavitelé Velkou pyramidu (Cheopsovu pyramidu) v Gíze, kterou nedokázala zničit ani velká zemětřesení.

Při odhalování tajemství o této pyramidě je však důležité zmínit, že egyptologové, kteří psali historii vzniku pyramid nevycházeli z žádných skutečných či podložených faktů, ale jen z domněnek. Byla tedy Velká pyramida opravdu Cheopsovou hrobkou? A byla opravdu postavena během jeho vlády?

Každé osmé americké dítě trpí nedostatkem péče nebo bylo nějakým způsobem zneužito. Americký úřad na ochranu dětí dostává ročně kolem 4 milionů zpráv o zanedbávání či zneužívání dětí. U nás ta čísla budou asi hodně podobná, jenže se o tom více mlčí. Byli jsme vychováváni stylem „Co se doma uvaří, to se má doma i sníst.“ To však utrpení těch nejzranitelnějších nijak neusnadňuje. Naopak. Je velmi pravděpodobné, že týrané či zneužívané dítě přenese svou zkušenost i na své děti a začarovaný kruh se neustále opakuje.

V supermarketu u pokladny si starší́ dáma vytáhne zmuchlanou igelitovou tašku na uložení nákupu a pokladní jí vyčítá, že si nekoupila papírovou nákupní tašku: "Vaše generace vůbec nerespektuje ekologické hnutí. My, mladí doplácíme na to, že vaše generace ničí přírodu!"

Dáma se omluví:  "Omlouvám se, ale za našich mladých let jsme se o ekologii nic neučili.”

Pokladní to ještě více vydráždí: "Lidé jako vy,  jste zničili všechny přírodní zdroje a na náš účet teď jdou vysoké náklady na jejich obnovu!" 

My, co jsme dnes babičky kroutíme hlavou nad tříletými dětmi, které běhají s plenkami. Nejenže to zatěžuje rodiče, ale je to velká rána i pro životní prostředí, protože jednorázové pleny se na skládkách hromadí a hromadí.

Kdyby se museli rodiče neustále zabývat vytřepáváním hovínek do záchodu, pak by museli plenu ručně přeprat ve vodě, následně ji dát vyprat do pračky, pověsit na šňůru a pak zase poskládat, možná by pomohli přírodě, ale hlavně by si uvědomili, že tu není něco v pořádku.

Toto slovo pochází z japonštiny a znamená “zlepšení”, jde tedy o metodu postupného a nepřetržitého zlepšování. S touto metodou řízení pracuje mnoho špičkových firmem po celém světě, ale je velmi užitečná i pro běžný život každého z nás. Dalo by se říci, že je to velmi nenáročná metoda, jak neustále zlepšovat chod osobního života, firmy nebo společnosti. Změny mohou být velmi pozvolné a do procesu změn se může zapojit libovolné množství lidí a praktikovat ji tedy může každý. Paradoxně je vždy co zlepšovat, protože svět kolem nás se mění a vyvíjí se jiným, mnohdy i nežádoucím způsobem. 

Ráno se probudil jako obvykle velice brzo. Obloha byla jako namalovaná, mezi stromy už vyrážely slabé sluneční paprsky a bylo slyšet štěbetání ptáků. Všude byl úžasný klid, který by měl v člověku vyvolat pocit štěstí, ale on NIC necítil.

Podíval se na svou ženu, která vedle něj spokojeně oddychovala a před očima se mu začal odvíjet celý jeho život. Proč si ji vlastně vzal? Musel být úplně šílený! Nikdy nebyla moc hezká a dnes se i to málo rozplynulo v čase a hluboké vrásky ji v obličeji vytvořily podivný škleb.

V hornaté oblasti severního Pákistánu leží údolí Hunza - izolovaná oblast Himalájí, která je domovem komunity lidí, o nichž se říká, že žijí déle než kdokoliv na Zemi, a dožívají se více než sta let. Jaké je tajemství dlouhověkosti lidí Hunzy? Ti, kteří slyšeli o Hunze, pravděpodobně znají legendární pověsti, že tito lidé mají průměrnou délku života 120 let, přičemž někteří žijí až do věku 150 let. Přičemž průměrná délka života v Pákistánu je pouze 67 let. Zda je tato dlouhověkost pravdivá nebo ne, je sporné, ale nepochybně platí, že jejich izolace a kvalita života má některé zajímavé prvky, které jsou velmi zdravé.

Král měl sedm vlků a těm předhazoval každého poddaného, který ho rozčílil. Jednoho dne mu sluha odsouzený k roztrhání kvůli malichernosti namítl: „Ochotně jsem ti sloužil sedm let a takhle se mi odvděčíš? Dopřej mi prosím ještě týden života.“ Král souhlasil.

Sluha ihned zamířil za hlídačem vlků a nabídl mu svoji pomoc. Týden vlky krmil, čistil jim výběh, hrál si s nimi. Po týdnu nastal čas trestu a sluha byl před zraky veřejnosti slavnostně vhozen mezi vlky. K úžasu obecenstva ho ale nezačali trhat, naopak ho přátelsky oblizovali.