Moudrost dnešního dne:

Dlouhý styk se zlem stejně jako s dobrem vede k tomu, že v něm člověk nalezne zalíbení .

...

Právě přítomno: 172 hostů a žádný člen

...

Prosím vás… já o ní vím!


Málo co ve mně vyvolává takovou rozkoš jako návštěva nějaké zapomenuté večerky. Nejraději mám ty, kam se bojí chodit i ČOIka. Jsou to pro mě živoucí skanzeny potravinářství. Zákazník je v tomto světě sice trochu rušivým elementem, nákup je ale pro něj velkým dobrodružstvím. Jen tady se vám stane, že když si v sektoru „Ovoce a zelenina“ chcete nabrat brambory, oslepí vás hejno octomilek. Poté, co si řádně promnete oči, zjistíte, že ty brambory jsou ve skutečnosti citrony. V akci.

 

Ale to už na vás prodavačka volá: „Prosím vás… to se v tom nemusíte tak přehrabovat.“ Ano, v každém tom skanzenu najdete strážkyni jeho tajemství, osobu stiženou vážným syndromem vyhoření, který se projevuje prázdným pohledem a větami, které začínají výhradně slovy „Prosím vás…“.

Fascinuje mě síla, s jakou mě dokážou tato místa přenést v čase. Otevřít ledničku se sýry v takové prodejně pro mě například bývá spojeno s velice živou vzpomínkou na chvíle, kdy jsme si na střední všichni po hodině tělocviku v miniaturní šatně sundali boty. „Prosím vás… to neotvírejte, když tam nic nechcete.“

Zvláštní slabost mám pro večerky, kde je sektor uzenin. Jen tam vám nakrájejí konec zvětralého gothaje i s provázkem, obalem a kovovou sponou na konci, až od kráječe lítají jiskry. A vy ani nemuknete, protože za vámi ve frontě už netrpělivě přešlapuje někdo, kdo pevně drží tři rohlíky a dvě flašky vodky.

Možná vás napadne, proč tam chodím. Asi pro ty inspirující momenty, kdy se ukáže, s jakou samozřejmostí umí tento mikrosvět přijmout své nedokonalosti. Chtěl jsem si koupit zavináč, ale v nálevu právě tragicky ukončila plavecký kurz masařka. Nesměle jsem na to upozornil prodavačku. „Máte tam mouchu, utopenou.“ Podívala se na mě pohrdavě, jako bych o tomhle světě vůbec nic nepochopil: „Prosím vás… já o ní vím!“

Autor: Pavel Tomeš

Zdroj: www.sedmicka.cz

 

Sdílet

.Další náhodně vybrané vtípky

Kdybyste byla vdaná jednu dekádu, jak by to bylo dlouho?

"Kdyby měl můj muž devadesát let, tak jeden den."

Pomáháte druhým?

Kdyby se každý staral sám o sebe, bylo by o všechny postaráno.

Šla jsem do koupelny

abych si umyla hlavu. Místo vlasů jsem umyla umyvadlo, vanu, kachličky, zrcadlo, hřebeny, ....

Teď mám chuť na kávu, ale bojím se jít do kuchyně.

Když tě někdo naštve,

počítej do deseti. Když budeš u osmičky, jednu mu flákni - nebude to čekat.

Bývalí kolegové se dohodli že zajdou někam, do hospody

"Kam půjdeme? Ke Špačkům? Jsou tam krásné baby“, řekl 40letý“

„Jo dobrá volba, mají tam dobré pivo“, řekl 50letý“

„No můžeme, dobře tam vaří“, řekl 60letý“

„Pojďme jinam, je tam moc chodů“, řekl 70letý“

TOPlist