Moudrost dnešního dne:

Mladý muž to v životě daleko nedotáhne, jestliže nedostane pár do nosu

...

Právě přítomno: 259 hostů a žádný člen

...

Prosím vás… já o ní vím!


Málo co ve mně vyvolává takovou rozkoš jako návštěva nějaké zapomenuté večerky. Nejraději mám ty, kam se bojí chodit i ČOIka. Jsou to pro mě živoucí skanzeny potravinářství. Zákazník je v tomto světě sice trochu rušivým elementem, nákup je ale pro něj velkým dobrodružstvím. Jen tady se vám stane, že když si v sektoru „Ovoce a zelenina“ chcete nabrat brambory, oslepí vás hejno octomilek. Poté, co si řádně promnete oči, zjistíte, že ty brambory jsou ve skutečnosti citrony. V akci.

 

Ale to už na vás prodavačka volá: „Prosím vás… to se v tom nemusíte tak přehrabovat.“ Ano, v každém tom skanzenu najdete strážkyni jeho tajemství, osobu stiženou vážným syndromem vyhoření, který se projevuje prázdným pohledem a větami, které začínají výhradně slovy „Prosím vás…“.

Fascinuje mě síla, s jakou mě dokážou tato místa přenést v čase. Otevřít ledničku se sýry v takové prodejně pro mě například bývá spojeno s velice živou vzpomínkou na chvíle, kdy jsme si na střední všichni po hodině tělocviku v miniaturní šatně sundali boty. „Prosím vás… to neotvírejte, když tam nic nechcete.“

Zvláštní slabost mám pro večerky, kde je sektor uzenin. Jen tam vám nakrájejí konec zvětralého gothaje i s provázkem, obalem a kovovou sponou na konci, až od kráječe lítají jiskry. A vy ani nemuknete, protože za vámi ve frontě už netrpělivě přešlapuje někdo, kdo pevně drží tři rohlíky a dvě flašky vodky.

Možná vás napadne, proč tam chodím. Asi pro ty inspirující momenty, kdy se ukáže, s jakou samozřejmostí umí tento mikrosvět přijmout své nedokonalosti. Chtěl jsem si koupit zavináč, ale v nálevu právě tragicky ukončila plavecký kurz masařka. Nesměle jsem na to upozornil prodavačku. „Máte tam mouchu, utopenou.“ Podívala se na mě pohrdavě, jako bych o tomhle světě vůbec nic nepochopil: „Prosím vás… já o ní vím!“

Autor: Pavel Tomeš

Zdroj: www.sedmicka.cz

 

Sdílet

.Další náhodně vybrané vtípky

- Dopis manželovi

"Milý Franto. Nezlob se, ale čekala jsem od manželství víc. Je to pořád stejné, stereotypní, nic se neděje a mě už to fakt nebaví. Odjíždím k mamince a podávám žádost o rozvod. Božka." Položí dopis na stolek, aby byl na očích a schová se pod postel. 

V tom přichází Franta. Přečte si dopis a nahlas uvažuje. "No, co se dá dělat? Všechno zlé, je k něčemu dobré. "

Kdo je to kurtizána?

"No,... to je taky štětka, ale ta to dělá pro radost."

Proč se vám zdá být fotbal tak zajímavý?

"Hlavně proto, že několik tisíc příslušníků zchudlé lůzy může na tribuně řvát na 22 milionářů  Makej hajzle". 

Kde byste hledali "Mys dobré naděje"?

"Kde  by to tak mohlo být,... Jo už vím, tam v té ulici, ... tam jsou ty ženy co dělají chlapům radost. "

Šla jsem do koupelny

abych si umyla hlavu. Místo vlasů jsem umyla umyvadlo, vanu, kachličky, zrcadlo, hřebeny, ....

Teď mám chuť na kávu, ale bojím se jít do kuchyně.

TOPlist