Moudrost dnešního dne:

Řekni člověku, že je na nebi 978.301.346.569.987 hvězd a uvěří ti. Ale napiš na lístek "čerstvě natřeno" a každý si sáhne, aby se přesvědčil.

...

Právě přítomno: 303 hostů a žádný člen

Realita dneška

.

Ryba, jídlo žebráků, se stala lahůdkou. Kvalitní vodu z vodovodu, jsme vyměnili za sladké přesycené břečky. Rohlíky se scvrkly o polovinu, kyselé mléko se nedá doma vyrobit, protože vznikne jedna smradlavá odporně zapáchající tekutina, kterou neudržíte v ústech. Všechno, co bylo kdysi opravdu dobré, co mělo svou hodnotu-tradici, jsme vyměnili za šmejdy v drahém obalu. Jsou zde i dobré věci, jen je jich čím dál méně a je třeba je pořádně hledat.

Je třeba číst nečitelné návody, které nemáme šanci přečíst, pokud jsme si nepřibalili lupu.

Přes reklamu si nevidíme na špičku nosu. Chodníky a přechody jsou plné stojících aut.

Žijeme v pomyslném blahobytu. Máme dva i tři telefony, internet, televizi, domácí kino, DVD, PC a stále nám něco chybí.

Všude jsou samé zákazy, příkazy, nařízení, poučení, kterým už člověk přestává rozumět a vyznat se v nich, je přímo nemožné.

Zbavujeme se vlastní identity, protože souhlasíme se vším, co po nás různé instituce, jako banky, mobilní operátoři apod., požadují.

Žijeme v neustálém stresu a napětí. Nikdo z nás si není jistý zítřkem.

Kamery nás sledují na každém kroku. Kdekoliv se hneme, jsme pod kontrolou. Všechno je evidované, zaznamenané a všechno pro naši "bezpečnost." Každá zpráva, každá pošta, každý telefonát, každá platba, každý mail, každý, i velmi soukromý pohyb, je pod organizovaným dohledem. Kdykoliv se dá vybrat z archívu jako zbraň, která je připravená na okamžité použití proti nám. Zajímavé je, že i při takovémto špiclování ještě dochází k trestným činům, o jakých jsme neměli v minulosti ani potuchy. Drogy, přepady, násilí, vydírání, vraždy se staly běžným průvodním jevem této svobodné doby.

Můžeme vidět bezdomovce, který se určitě na ulici nenarodil. Můžeme vidět žebráky, kterým trčí nohy z kontejneru, aby se natáhli za prázdnou láhví či noblesní hotely pro psy i s vlastní www stránkou, lékařem a kadeřníkem. Můžeme sledovat složité operace svých psích miláčků přímo na internetu. A pokud se nám náhodou náš drahý psík ztratí, okamžitě se o něj postarají v útulku i s lékařskou pomocí. Když se však ocitne na ulici člověk, nezakopne o něj ani pes. Stáváme se číslem daňového úřadu či sociální pojišťovny.

Kde se poděly hodnoty, kde je vlastní podstata člověčenstva? Kde je něco víc, než jen strohé konstatování? Hrůza, co se tu událo za těch dvacet roků. Vytratila se láska, porozumění, lidskost, tolerance, teplo rukou, sklon před šedinami.

Neznáme souseda, nevíme jaký plat má vlastní žena či muž. Nesmíme dát na zadek vlastnímu dítěti, pokud nechceme mít problém s úřady. Sledujeme stupidní, nehodnotné televizní stanice, kde seriály bez konce nahrazují kulturní vyžití určité skupiny nevědomých a možná i nevidomých lidí. Ale co ta druhá polovina? Nemá šanci fungovat důstojně, bez toho, aby jí byly podsouvané podobné stupidnosti? Pokud se vám to zdá málo, můžete shlédnout Superstar. Tam vás pošlou veřejně do řiti i s posměšným komentářem. Nádhera a díky, za ten kulturní a hodnotný zážitek, který nám za mrzký peníz podsouvají jako duševním mrzákům, některé televize.

K lékaři chodíme s platební kartou, či s peněženkou v ruce, bavíme se jako roboti, když jeden vypráví o životě a druhý hledí do počítače.

Formulky, nacvičené fráze, které nemají s našim skutečným lidským nitrem a přesvědčením nic společného.

Letáky, kterými jsou ucpané schránky našich domovů, nás lákají do obchodů. Div, že nás neprosí, abychom nakoupili právě u nich. Když jsme však "u nich" zaplatili, nestačíme se divit, jak musíme kmitat a házet svůj nákup do tašky. Hned je jasné, kdo je tu pánem. Jejich zdvořilost skončila. Můžeme říkat svůj názor. Svobodně, demokraticky se /občas/ vyjádřit. Ale k čemu to je, když nám to není stejně nic platné.

Někde se stala chyba-velká chyba, kterou napravit bude trvat dlouho. Onemocněl nám svět a my, ve snaze uplatnit se, jsme onemocněli s ním! Socializmus nebyl dobrý, ale takováto demokracie, není o nic lepší. Možná až nástup duševních chorob, depresí, sebevražd, nastartuje proces třídění, který nás položí na kolena, když to už přestaneme zvládat. A co dál?

Mám dost svobody tohoto typu, svobody, která se svobodou nemá nic společného. Svobody, kterou si nedokážeme užívat, protože je víc proti nám, než pro nás. Je tak okleštěná zákony a zároveň otevřená nepravostem, zločinu a podvodům, že její existence mi připadá jako aura. Kdesi je, ale nevidíme ji. 

No a závěrem? Nechybí mi už reklama, která mě v té západní civilizaci tak okouzlila. Nechybí mi ani západ, o kterého ideách jsem tolik toužil, chybí mi jen jedno:

  • Chci ještě potkat člověka-přítele.
  • Chci se ráno probudit a celým srdcem se těšit novému dni.
  • Chci mít kolem sebe upřímné lidi, jak tomu bylo dříve.
  • Chci potkat kamaráda, kterého první otázka nebude směřovat k materiálním věcem, ale bez falše mě poplácá po zádech: Jak se máš? Jak žiješ? Zajdeme si sednout.? Kamaráda, kterého v polovině debaty nevyruší zvonění mobilu a bude muset odejít. "Víš, tento telefonát byl tak důležitý, že pokud bych ho nevzal, mohlo by mě to stát práci.“ Ne! Chci věřit, že ne! Ale ovládl nás strach a v tom strachu žijeme svoje každodenní životy. To je fakt a skutečná realita tohoto novodobého, pokaženého světa.

Nemluvím o listopadu, ten přijít musel, ale o tom, co všechno sem s listopadem vklouzlo. Dalšího pokusu, který přijde, když se to celé nebude dát udržet, se chvála Bohu nedožiju.
Dokdy bude člověk hledat své místo?

 

Sdílet

Komentáře   

0 #1 Markus 2014-09-21 09:45
Je to úžasný článok v prospech všetky online čitatelov
Citovat
TOPlist