Aralské jezero, které se nacházelo na pomezí Kazachstánu a Uzbekistánu, bylo kdysi čtvrtým největším vnitrozemským jezerem na světě. Mělo rozlohu přibližně 68 000 km² a jeho slané vody byly bohaté na ryby.
Kolem něj kvetl rybářský průmysl, lodě pluly po hladině a lidé v okolí žili z darů přírody. Dnes z něj zbyly pouze zbytky vody, lodě zrezivělé v písku a města duchů, jako je například slavný Aralsk.
Jak se to stalo?
Ještě v polovině 20. století bylo Aralské moře životem pulzujícím ekosystémem. Do jezera přitékaly dvě velké řeky: Amudarja a Syrdarja, které přinášely vodu z hor Tádžikistánu, Kyrgyzstánu a východního Uzbekistánu. Jezero bylo domovem desítek druhů ryb a obživou pro tisíce lidí.
Rybářská flotila v Aralsku a dalších přístavních městech měla značný ekonomický význam. Sovětský svaz zde vybudoval zpracovatelské závody, rybí konzervy z Aralského moře se vyvážely i za hranice.
Umělé zavlažování
V 60. letech 20. století přišel zásadní zlom. Sovětská vláda rozhodla o rozsáhlém zavlažování pouští, aby mohly být přeměněny na zemědělskou půdu, především pro pěstování bavlny – strategické suroviny. Obrovské množství vody z Amudarji a Syrdarji bylo odkloněno kanály a zavlažovacími systémy, mnohdy neefektivními a špatně izolovanými.
Začal dramatický pokles hladiny. Už v 80. letech bylo patrné, že se Aralské moře rychle zmenšuje, a v 90. letech se začalo rozpadat na dvě části – severní (malé) moře a jižní (velké) moře. V roce 2003 se jižní část zcela rozpadla na dvě menší vodní plochy.
Následky
Ústup vody měl katastrofální dopady:
-
Zvýšila se slanost vody, což vedlo k úhynu ryb a zhroucení rybářství.
-
Písečné bouře z bývalého mořského dna roznášely toxické soli, pesticidy a hnojiva na stovky kilometrů daleko.
-
Obyvatelé regionu začali trpět závažnými zdravotními problémy, jako jsou rakovina, dýchací onemocnění a neplodnost.
-
Klimatické změny způsobené ústupem moře měly dopad i na zemědělství – léta byla sušší a zimy chladnější.
-
Zmizelý vodní prostor znamenal kolaps místní ekonomiky, migraci obyvatel a sociální krizi.
Lze situaci zvrátit?
I když se už od 90. let začalo hovořit o potřebě obnovy, rozsah škod byl obrovský. Kazašská vláda spolu s mezinárodními organizacemi začala budovat Kok-aralskou hráz, která měla zadržet vodu v severní části moře a stabilizovat hladinu.
Projekt se do určité míry podařil – Malé Aralské moře se začalo částečně naplňovat a některé ryby se vrátily. V roce 2005 se zvýšila hladina vody natolik, že se moře vrátilo až k městu Aralsk, které bylo desítky let odříznuto. Ale jižní část Aralského moře zůstává prakticky mrtvá, a bez zásadních změn v hospodaření s vodou nemá šanci na obnovu.
DNEŠNÍ SITUACE A BUDOUCNOST
Dnes je Aralské moře mementem lidské pýchy a špatného plánování. Na satelitních snímcích je jasně vidět, jak se z dřívějšího mořského obra stalo rozlehlé solné a písčité území s několika menšími jezery. V roce 2014 NASA zveřejnila záběry, na kterých jižní část moře zcela vyschla.
Důsledky vysychání Aralského moře přesahují hranice regionu a slouží jako varování, jak mohou neuvážené zásahy do přírody vést k nevratným ekologickým katastrofám.
Některé mezinárodní organizace a vlády dnes přemýšlejí o dalších možnostech obnovy, ale skutečná změna by vyžadovala dramatické omezení spotřeby vody v celém regionu, což je v současnosti kvůli politice a ekonomickému tlaku velmi obtížné.
<h3 „>Aralské moře je symbolem jednoho z největších ekologických selhání 20. století. Tam, kde kdysi byla voda a život, je dnes sucho, sůl a ticho. Přesto příběh severní části ukazuje, že záchrana je možná, pokud se spojí úsilí lidí, států a vědců. Jen tak se můžeme poučit a předejít opakování podobných katastrof jinde ve světě.
Zdroje (NASA, UNDP, World Bank, BBC, Nature).
