20 ledna, 2025

Vývoj profesionálního lháře

lhář

Lidský mozek se během svého vývoje nejen zvětšoval, ale také rozvíjel a získával nové části, například lebeční klenbu – neokortex. Tato část mozku nám umožňuje řešit složité situace v životě a do značné míry ovlivňuje, jak se s nimi vypořádáme.

Čím větší je neokortex, tím lepší schopnosti máme nejen pro orientaci ve světě, ale také pro kreativní činnosti, včetně schopnosti klamat. Bohužel, větší kapacita neokortexu nemusí vždy znamenat snadnější život. Je známo, že lidé s nižší inteligencí se často cítí šťastnější než ti s vyšší inteligencí.

Lhaní u dětí

Malé děti nelžou vědomě. Do věku přibližně 2,5 let nechápou koncept lži. Jejich „lhaní“ je často neškodná hra: například řeknou: „Jsem lev,“ což je spíše projev fantazie než úmyslná nepravda. Pokud dítě tvrdí, že vázu nerozbilo, je pravděpodobné, že říká pravdu, protože nerozumí důsledkům lži.

Experimenty ukazují, že kolem tří let věku děti začínají chápat, jak mohou manipulovat informacemi. Například pokud tříletým dětem dáme do ruky balónek, jehož barvu nevidí, a požádáme je, aby ji hádaly, většina dětí se na barvu podívá tajně, když se na okamžik otočíme. Když se jich pak zeptáme, odpovědí, že nepodváděly. V tomto věku ještě nevnímají lež jako morálně špatnou, ale spíše jako projev svého uvažování: „Proč hádat, když se můžu podívat?“

S věkem se děti v lhaní zdokonalují. Postupně chápou, že lež může být prostředkem k dosažení pohodlí, například místo mytí rukou stačí říct: „Ano, už jsem si je umyl.“ Jejich lži se mění z fantazie na promyšlenou manipulaci.

lež

Druhy lží

Je důležité dětem vysvětlit, že ne všechny lži jsou stejné. Zde jsou některé běžné typy lží:

  • Pravdivá lež: Jedná se o situaci, kdy někdo tvrdí něco, co je v jeho pohledu pravda. Například člověk s poruchou barevného vidění může tvrdit, že oranžová je červená, což není úmyslná lež.
  • Hra na lež: Například tvrzení „Jsem lev“ během hry. Je důležité zajistit, aby obě strany chápaly, že jde o hru.
  • Milosrdná lež: Používá se k tomu, aby nezpůsobila zbytečné utrpení, například když kamarádce těsně před představením řekneme, že její oblečení vypadá skvěle, i když má na kabátě mastný flek.
  • Polopravda: Částečné zamlčení pravdy, například „Ano, škola shořela,“ ale už se nezmíní, že dotyčný sám oheň založil.
  • Lež ze strachu: Vzniká, když člověk lže, aby se vyhnul trestu, například když skryje rozbitou vázu.
  • Vynucená lež: Typická v extrémních situacích, například během historického honu na čarodějnice, nebo v současnosti u týraných lidí, kteří lžou, aby si zajistili klid.

Následky lhaní

lhářLhaní může být zpočátku nástrojem k přežití nebo manipulace, ale pokud se stane zvykem, může vést k problémům. Časté lhaní ničí důvěru, komplikuje mezilidské vztahy a může mít vážné společenské důsledky. Dokonalý lhář musí mít výbornou paměť, aby si pamatoval své nepravdy, a musí ovládat své tělesné projevy, které kontroluje limbický mozek. Například reflexivní pohyb očí směrem k usvědčujícímu předmětu může lháře prozradit.

Profesionální lháři se snaží minimalizovat gestikulaci a mění téma rozhovoru, aby odvedli pozornost. Herecké dovednosti mohou lháře učinit přesvědčivým, ale nikdy nemohou zcela potlačit přirozené reakce, například zpoždění emocí při hrané reakci.

Oči jako zrcadlo pravdy Zatímco ústa mohou lhát, oči často pravdu odhalí. Profesionální lháři to vědí, a proto se snaží své emoce skrývat, což může působit nepřirozeně.

Pozor, ale na dobré herce. Ti vás mohou dokonale zmást, protože ve chvíli, kdy lžou, tak vlastně hrají jednu ze svých rolí.

Související příspěvky

Zanechte Odpověď