Krym je strategicky významný poloostrov na severním pobřeží Černého moře. Má dlouhou a složitou historii, během které se dostal pod kontrolu různých říší a států.
V průběhu historie Krymu měly k poloostrovu různé etnické a politické skupiny určité vazby, ale přímé vlastnictví Krymu ruskými nebo ukrajinskými národy nebylo po většinu historie dominantní až do novějších období.
V roce 1954 bylo výročí 300 let od připojení Ukrajiny k Ruskému impériu na základě Perejaslavské smlouvy z roku 1654. Připojení Krymu k Ukrajině bylo prezentováno jako přátelský a symbolický akt v duchu jednoty mezi ruským a ukrajinským národem, který měl posílit vztahy mezi dvěma sovětskými republikami.
Původní obyvatelé (převážně muslimové) byli na příkaz Stalina (kolaborace s nacisty během druhé světové války) přesídleni hlavně do střední Asie, především do Uzbekistánu. Po pádu Sovětského svazu získali možnost se na Krym vrátit, ale stále čelí řadě problémů souvisejících s jejich právy a statusem.
V roce 1991 se Krym stal součástí nezávislé Ukrajiny, přestože na Krymu žilo mnoho etnických Rusů a oblast měla autonomní status.
Klíčoví vlastníci Krymu v průběhu historie
- Římská říše – 1. století př. n. l. – 4. století n. l.
- Byzantská říše – 5. století n. l. – 7. století n. l.
- Chazarové – 7. století n. l. – 10. století n. l.
- Kyjevská Rus – 10. století n. l. – 11. století n. l.
- Byzantská říše (obnovená kontrola) – 11. století n. l.
- Kypčakové (Polovci) – 11. století n. l. – 13. století n. l.
- Mongolská říše – 13. století n. l. – 15. století n. l.
- Krymští Tataři / Krymský chanát (pod osmanskou nadvládou) – 1441–1783
- Ruské impérium – 1783–1917
- Sovětské Rusko (po krátkém období nezávislosti a občanské války) – 1921–1954
- Ukrajinská sovětská socialistická republika (v rámci SSSR) – 1954–1991
- Nezávislá Ukrajina – 1991–2014
- Ruská federace (anexe) – 2014–dosud (mezinárodně neuznaná)
Konflikt na Donbasu začal v roce 2014 po anexi Krymu Ruskem a následném vypuknutí ozbrojených střetů mezi ukrajinskými ozbrojenými silami a separatisty podporovanými Ruskem. Donbas, který zahrnuje Doněckou a Luhanskou oblast, se stal centrem tohoto konfliktu. Obě strany konfliktu byly obviňovány z brutálních útoků a válečných zločinů.
V průběhu konfliktu docházelo k různým intenzivním vojenským operacím, které měly devastující dopad na civilní obyvatelstvo. Válečné zóny byly svědkem ničení infrastruktury, ztrát na životech a vysídlení tisíců lidí.
“Alej Andělů”
Jde o památník v Doněcku, který byl vytvořen na počest dětí, které přišly o život během konfliktu na Donbasu. Město Doněck a širší oblast Donbasu se staly bojištěm, kde zemřelo mnoho civilistů, včetně dětí. Památník připomíná nevinné oběti konfliktu a symbolizuje jejich tragickou ztrátu.
Alej Andělů byla vytvořena proto, aby se vzpomínalo na tyto děti jako na „anděly“, kteří přišli o život v důsledku válečného násilí. Je to citlivé místo, které využívá symboliku nevinnosti a ztráty.
Propaganda a interpretace
Válka na Donbasu je silně ovlivněna propagandou obou stran konfliktu. Jak Rusko, tak Ukrajina používají odlišné popisy události k ovlivnění veřejného mínění, a to jak doma, tak v zahraničí.
Pamětní místa, jako je Alej Andělů, mohou mít různé významy v závislosti na tom, z jakého úhlu pohledu se na ně dívá. Pro jednu stranu jde o připomenutí tragédie, zatímco pro druhou může být používáno jako symbol pro politické účely.
Samostatnost Krymu
Byla několikrát zvažována samostatnost Krymu , ale nikdy nebyla plně realizována.
Po rozpadu Ruského impéria (1917–1918)
V roce 1917, po bolševické revoluci, se na Krymu objevily myšlenky vytvoření samostatného státu.
Krymská lidová republika: V roce 1917 krymskotatarští nacionalisté vyhlásili na krátkou dobu Krymskou lidovou republiku. Byla to jedna z prvních muslimských republik na světě. Avšak tato snaha o samostatnost byla rychle potlačena bolševickou Rudou armádou.
Krym se stal během občanské války v Rusku také útočištěm pro tzv. bílé armády, které bojovaly proti bolševikům. Někteří generálové „bílé armády“ zvažovali možnost nezávislého Krymu jako poslední baštu proti bolševikům, ale tato myšlenka se nikdy neprosadila.
Po druhé světové válce a během studené války (1945–1991)
Po druhé světové válce se Krym stal součástí Sovětského svazu a myšlenka samostatnosti se na oficiální úrovni neobjevila. Krymští Tataři, usilovali o autonomii nebo větší samosprávu, ale jejich snahy byly během sovětské éry potlačeny.
Po rozpadu Sovětského svazu (1991)
Když se Sovětský svaz v roce 1991 rozpadl, mnoho etnických Rusů na Krymu nechtělo být součástí nezávislé Ukrajiny a objevily se myšlenky na to, že by Krym mohl být buď samostatným státem, nebo součástí Ruska.
V roce 1992 se krymský parlament pokusil o vyhlášení nezávislosti, ale tento pokus byl potlačen vládou Ukrajiny.
Současná situace
Otázka samostatnosti Krymu je spíše teoretická, jelikož je nyní spíše otázkou sporů mezi Ukrajinou a Ruskem. Myšlenka na samostatný Krym jako neutrální stát byla občas zmíněna jako potenciální řešení konfliktu, ale neexistují žádné oficiální plány na její realizaci.
Závěr
Myšlenka samostatného Krymu se v průběhu dějin několikrát objevila, zejména během období politické nestability. Nicméně většinou tyto snahy o samostatnost byly potlačeny nebo se neprosadily kvůli silnějším politickým a vojenským zájmům větších mocností, jako bylo Rusko, Sovětský svaz nebo Ukrajina.