Vše, co se pohybuje vzduchem a nerozumíme tomu nejen my, ale ani věda, se nazývá UFO, tedy neidentifikovaný létající předmět.
Asi před 35 lety jsem sama byla svědkem něčeho, co mě naplnilo údivem a dodnes pro to nemám vysvětlení. Mé děti byly malé, a proto se balkon stal mým druhým domovem, neboť jsem tam často sušila prádlo. Když jsem jednoho večera jako obvykle věšela prádlo, mezi domy se objevilo velké letící světlo, které nevydávalo žádný zvuk. Mohla to být helikoptéra, protože se pohybovalo stejně pomalu, ale jak je známo, helikoptéry dělají značný hluk. Sledovala jsem to asi minutu, a teprve když to přeletělo náš dům, ozval se jakýsi hukot, který však nepřipomínal helikoptéru.
Občas se mi tato vzpomínka vkrádala do mysli, a jak čas plynul, začala jsem ji bagatelizovat. Třeba jsem na chvíli ohluchla, nebo šlo o tajný vojenský projekt. Nejenže jsem už nikdy v budoucnu neohluchla, ani jsem o podobném „letadle“ neslyšela. Co to tedy bylo? Bylo to UFO?
Podobně je to i s dalšími nevysvětlitelnými jevy
Nejlépe je na tom asi fata morgána, která byla vědci takzvaně identifikována. Jde o optický jev v atmosféře, který nám ukazuje něco, co na daném místě ve skutečnosti není.
Asi jsme už všichni viděli zdánlivou louži nad povrchem silnice a nedivíme se, že když přijedeme blíže, nic tam není. Větší údiv už vyvolává horda vojáků, která se zničehonic objeví na obzoru, jako tomu bylo třeba roku 1682 v Podůlšanech u Hradce Králové, kde tato (asi) fata morgána trvala téměř dvě hodiny.
Stejně udiveni asi budete, když v dálce najednou uvidíte nějaké pohoří, které tam ještě včera zaručeně nebylo. Moudré hlavy tvrdí, že fata morgána vzniká díky teplotní inverzi, ke které dojde po chladném ránu nebo při prudkém ochlazení vzduchu.
Trochu jinou kapitolou jsou ostatní vizuální vjemy, kdy se vám na fotografii objeví něco, co jste při focení neviděli, a nápadně to připomíná vaši dávno zesnulou babičku nebo smrtku, která se vznáší v kouři, kde umírá stovka lidí, jako tomu bylo u „Dvojčat“. Pokud se nechceme za každou cenu držet teorie, že vše jsou to vzkazy ze záhrobí, rozum nám napoví, že v mracích často vidíme děti, obry, zajíce a další obrazce, a přesto se nad tím nepozastavujeme. Dokonce jsme ochotni přiznat, že stejné stíny na fotografiích mohou být výplodem naší fantazie nebo práce zkušeného uživatele Photoshopu.
Občas nám ale některé úkazy nedávají smysl a nedokážeme si je nijak logicky vysvětlit, zvláště pokud jste přímým autorem podobného jevu nebo jeho účastníkem. Pak nezbývá než přiznat, že stále existují věci mezi nebem a zemí, které nejsme schopni pochopit.
Když se na podobné úkazy podíváme opravdu racionálně a budeme si říkat, že nebudeme věřit tomu, na co si nemůžeme sáhnout, můžeme se dostat až ke známé větě Bohuše z filmu Dědictví: „Tož já sem …. vaší ženy taky neviděl a věřím, že ju má!“
